Jakub Horký: psychowalkman – stále překvapen aneb co mi dal a vzal
Jakub Horký: Psychowalkman – stále překvapen aneb co mi psychowalkman dal a vzal Poprvé jsem psychowalkman viděl u kamaráda – spolužáka na koleji, kolem roku...
Jakub Horký:
Psychowalkman – stále překvapen aneb co mi psychowalkman dal a vzal
Poprvé jsem psychowalkman viděl u kamaráda – spolužáka na koleji, kolem roku 1993. Byl do něj docela zapálený, vysvětloval nám, jak to funguje, proč se s ním víc naučí, byl prostě do té technologie fanda, podobně jako jsou uživatelé iPhone fandové do Apple výrobků. Jenže mi ho moc vážně nebrali: jednoduchá plastová krabička, plastové brýle… ani já jsem tomu nepřikládal žádný význam. Většina kamarádů neskrývala pobavené úsměvy. Spolužák (Jarda) tomu nechtěně pomáhal, když se nám pokoušel vysvětlit princip: ,,To je jako když sedíš na záchodě, tlačíš, dlouho to nejde a pak se ti uleví – v tu chvíli jsi v hladině alfa, relaxuješ.“ Nebo: ,,To je tak mocná relaxace, jako při sexu, když se uděláš…“. Ve své podstatě měl pravdu, jak jsem se dozvěděl později, ale bylo to takové neobratné vysvětlení.
Takže o psychowalkmanu, neboli AVS přístroji (jak se dnes nazývá přece jen lépe) jsem věděl, dokonce jsem často jezdíval kolem Moráně v Praze, kde byl na prodejně velký nápis ,,Psychowalkman“. Ale nic to se mnou nedělalo. Jednou jsem si ho od Jardy půjčil, ani dodnes nevím, jestli ze zvědavosti nebo z nudy. Koneckonců měl ho pořád na pokoji, nabízel mi to několikrát. Tenhle přístroj se jmenoval tak hezky, že si to pamatuji dodnes: ,,Voyager Galaxy – Vesmírný poutník“ a měl jen pár programů. Pustil jsem si program Relaxace. Když jsem procitnul, byl jsem v šoku – a v něm jsem vlastně dodnes. Cítil jsem se tak odpočinutý, že jsem tomu nemohl uvěřit. Ani ráno po probuzení jsem nebyl tak odpočinutý. Nevěřícně jsem si prohlížel tu plastovou krabičku, brýle a sluchátka: to není možné! Jardovi jsem zatím nic neříkal, protože jsem to nemohl pochopit. A trochu jsem se i styděl – bylo mi přes 20 let, zakládal jsem si na tom, že jsem ve výborné kondici, stále a pořád… a pak mi plastový přístroj ukáže, že cítit se skvěle možná znamená ještě něco jiného. Postupně jsem během krátké doby vyzkoušel další programy. Podrobnosti si nepamatuji, ale bezpečně si pamatuji pocit: usoudil jsem, že tato technologie je opravdu něco zvláštního.
Všichni jsou překvapení
Později jsem zjistil, že stejně jako já jsou překvapení snad všichni prvouživatelé. Kdyby vám ten přístroj nasadili někde v ordinaci, jedno použití by stálo 2000 Kč, vypadal by jako super medi-hifi zařízení a řekli Vám, že je to poslední hit ve zdravotnictví, tak byste to asi přijali bez menšího překvapení. Ale že vás kompletně restartuje (a to pořád ještě nevíte, jak!) za 15 minut plastová krabička a brýle, to asi dostane každého.
Nicméně: škola skončila, práce začala, další roky běžely, a na psychowalkman jsem zapomněl. Až jednou, když jsem byl z práce přetažený, nevyspalý, unavený, jsem si na něj vzpomněl – a šel pořídit. To už jsem věděl aspoň trochu, do čeho jdu. Koupil jsem si Orion za 6000 Kč s třicetidvěma programy. Po Orionu jsem si postupně pořídil iLightz a před dvěma roky ve Zlaté záruce Laxman.
Co jsem všechno prováděl?
Musím říct, že psychowalkman mi překvapuje pořád. Samozřejmě v dobrém. Když jsem vyzkoušel všechny možné programy a jejich kombinace na relaxaci, přešel jsem ke spánkovým, pak postupně k energizačním, pak k meditačním a k programů na kreativitu a u těch jsem zůstal vlastně nejdéle. Momentálně používám nejvíce relaxační programy, krátké, které prokládám různými jiným podle potřeby. Laxman má dost možností, takže si pouštím další programy třeba na sport, proti bolesti (půl roku mi bolely záda), meditační, kreativita, proti trémě, občas spánkový program. Relaxační programy mě už nijak zvlášť nepřekvapí, ale takové meditační – to bývá překvapivé skoro vždy. Z meditací si dávám delší programy, udělám si na to dost času. Ale je to jen občas, tak jednou za měsíc.
Konkrétní zlepšení
Nechci moc psát o tom, v čem přesně mi pomohl, ale asi vás to zajímá, tak alespoň stručně: jsem díky němu velmi zdravý a vyrovnaný. Kromě toho mi otevřel obrovské možnosti osobního rozvoje – jakoby se mi rozšiřovalo vědomí a intuitivní schopnosti. Těžko se to popisuje, ale pro mě je to velmi hmatatelné. A co se týče zdraví a pohody: můžu to porovnat se svými kamarády – a věřte mi, že někdy už cítím velké rozdíly. Vídám na rozdíl ode mě (je mi 41 let) unavené nebo přímo ztrhané tváře, a v nich únavu, neklid, nechuť sportovat, a když přijde na řeč, tak řadu různých potíží, třeba problémy se spánkem. Samozřejmě, že pro udržení kondice dělám více věcí, sportuji a podobně. Ale moc dobře vím, jakou hlavní roli téměř ve všem hraje psychowalkman – třeba bezpečně odstraní nechuť, když se mi nechce jít si zacvičit.
Taky mě psychowalkman naučil vlastní relaxaci – i bez přístroje. Stačí mi pár minut autogenní relaxace, třeba i v tramvaji, když jsem unavený a procitám velmi osvěžený. Nejvíce mě poslední dobou drží osobní rozvoj. Nikdy se mi nepovedlo navodit nějaké specifické stavy vědomí, jako například OOBE, čili opuštění vlastního těla, ale i tak si to užívám. Třeba uplatnění vizualizace – na léčení, rozvoj, dosahování úspěchů i drobných osobních radostí – to mám už hodně zažité. Myslím, že co uživatel, to jiný příběh, každý potřebuje v životě něco jiného.
Kolik nás vlastně je? Pořád se tak nějak nechlubím.
Celkem by mě zajímalo, kolik je uživatelů. Firma Galaxy uvádí, že je to v Česku přes 80.000 lidí, ale může to být míň, může to být i víc – přece jen neprodává v čechách AVS přístroje jen sama. Nejvíc by mě zajímalo, kolik je těch, kdo vlastní už druhý, třetí přístroj. Já jsem totiž zjistil, že se s používáním psychowalkmanu vlastně nechci chlubit. Vlastně ani moc nechci, aby někdo věděl, že ho používám. Připadá mi, že u nás to je pořád jako s psychology a psychiatry: pro většinu lidí je ostuda k nim jít, jako že jsou nějak duševně nemocní. Radši dělají, že je všechno ok, i když není. Taky vidím všude kolem kolik lidí už v mém věku bere antidepresiva nebo kolik lidí má dnes problémy s pořádným spánkem a zobe prášky na spaní – třebas jen příležitostně.
Já nemám problém přiznat, kdybych nebyl v pohodě. Ale nechce se mi psychowalkman vysvětlovat známým, kteří absolutně nevěří tomu, že něco takového může fungovat. Nebo spíš, a to je většinou, si naivně myslí, že jsou tak zdraví a v pohodě, že nepotřebují žádnou pomůcku. Ale když na nich vidíte, jak jsou psychicky nestabilní, unavení, v depresi, ve stresu, ale říkají, že nic přece nepotřebují, zvládnou to sami – to je fakt marné jim něco vysvětlovat. Z okruhu našich známých tedy ani moc lidí neví, že jsem dlouholetý uživatel AVS přístroje. Soudím podle sebe, že to tak musí mít většina uživatelů. Psychowalkman je prostě taková zvláštní, intimnější věc. Také se mi jednou stalo, že když na psychowalkman přišla řeč, zjistil jsem, že ho používá kamarád a také už dlouho – vůbec jsem to několik let netušil.
Co mi psychowalkman vzal a dal
Co mi dal: hodně jsem vám toho napsal (a ještě více nenapsal). Žádná jiná metoda, léky, vitamíny, cvičení mi nedalo zdaleka takové zkušenosti a nejrůznější účinky a podněty jako AVS přístroj. V tom je opravdu asi unikátní.
A co mi vzal: naivní představu, že se můžu stresovat do vyčerpání, a pak to jednorázově ze sebe dostat. Jinými slovy přetáhnout únavu, stres, jet na maximum a pak jednou za měsíc na víkend vypnout. Zjistil jsem, že to nefunguje. Že jediná cesta k tomu, abych se cítil dobře, měl úspěchy, dobrou náladu, relativně dobré zdraví a radoval se ze života, je odpočívat průběžně, respektive být stále dobře vyladěný, v rovnováze.
Jakub Horký